Rybolov
Norsko je zemí oplývající cenným přírodním bohatstvím a mimo jiné také řekami plnými ryb. Proto se v poslední době tato země stala doslova rybářským rájem. Prvními sportovními rybáři, kteří do Norska přijížděli za neobyčejnými úlovky, byli Angličané. Postupně si však zdejší vody oblíbili návštěvníci z celého světa a např. japonští rybáři jsou ochotni za dobré místo k lovu lososů zaplatit až 600 NOK za den. A opravdu se není čemu divit. Zdejší vody jsou na ryby neskutečně bohaté. Výhodou rybaření v Norsku je i možnost rybařit na zakoupený 24hodinový lístek opravdu po celý zaplacený čas. Hlavně v severní části Norska je totiž světlo prakticky přes celou noc. V poslední době však popularita sportovního rybaření stoupla natolik, že je nutno lov na norských řekách cíleně regulovat. Obzvláště lokality, kde se vyskytuje losos, tento nejcennější rybářský úlovek a „šlechtic mezi rybami“, je nutno chránit. I v relativně nenarušené norské přírodě totiž začínají být tyto ryby ohrožené. V zemi bylo napočítáno 655 lososích řek, ale ve 42 z nich už lososy nenajdete. V dalších 200 tocích je lov ohrožen vlivem kyselých dešťů a také kvůli dříve neregulovanému lovu.
Losos – „šlechtic mezi rybami“
Losos je dravá tažná ryba z čeledi lososovitých. Tato ryba, která z kulinářského hlediska patří k nejvíce ceněným, má díky pigmentu načervenalou barvu. Ta je podporována i potravou, kterou lososi získávají z některých mořských korýšů. Většina rybářů řadí lososa ke sladkovodním rybám, ale není to tak úplně přesné, protože každý losos tráví značnou část svého života v moři, přesněji řečeno v severních oblastech Atlantského oceánu. Tady dospívá a poté se vrací třít zpátky do řeky, ve které se narodil. Biologové se domnívají, že rodnou řeku rozpozná losos čichem, podle vůně vody. Generace lososů se drží svého rodného toku, díky čemuž získávají specifické rysy, podle nichž je odborník schopen rozpoznat, z které řeky určitý losos pochází. Na cestě k trdlišti lososi překonávají tisíce kilometrů, denně uplavou okolo 100km a jsou přitom schopni dosáhnout rychlosti až 40km/hod. Během cesty však ztrácejí na váze, protože vůbec nepřijímají potravu a tak mnoho z nich po vytření umírá. Aby se lososi dostali proti proudu, do blízkosti pramenné oblasti, kde je voda pro tření dostatečně mělká, naučili se překonávat až třímetrové překážky, nejčastěji peřeje a malé vodopády. Dnes už jim lidé však musí pomoci u překážek, které byly vytvořeny uměle. Zejména u přehrad budují tzv. lososí průplavy. To jsou systémy mělkých bazénů, kterými lososi proskakují a dostávají se vzhůru jako po schodech. Na podzim, obvykle v říjnu, naklade samička až 2000 jiker na 1kg své živé váhy a z nich se za několik měsíců vylíhne plůdek. Většina rodičů, kteří přežijí plození potomstva se okamžitě vrací do oceánu. Ti zbývající přezimují a do moře se vracejí až na jaře. Plůdek zůstává v řece od 2 do 5ti let. Živí se jen málo kalorickými larvami a mouchami, a proto narůstá ročně jen o 3 – 5 cm. Na cestu k moři se pak vydává jako malinká, pouze 20 cm dlouhá ryba. V moři se losos živí rybami a tak z něj za pár let může vyrůst ryba až o hmotnosti 31,5 kg. Sezóna trvá od června do konce září, a to na moři a také na fjordech, kde je možno chytat ryby po celý rok bez jakéhokoliv povolení. Poznávací zájezdy do Norska pořádá hodně cestovních kanceláří, stačí si jen vybrat.
