Příroda
Norská krajina je zvláštní směsicí vysokých hor, nekonečných lesů,. bouřlivých vodopádů i temných fjordů. Je drsná, půvabná i úchvatná svou panenskou čistotou neporušené přírody.
Z moře vypadají norské břehy ponuře a pustě. Jsou to žulová skaliska, která neustále bičuje vítr a příboj. S nimi ostře kontrastují poklidné fjordy, které zabíhají do vnitrozemí, kde je voda klidná a tmavá. Holé skály tam přecházejí v lesy a příroda je více romantická. Fjordy vždy představovaly hlavní komunikační spoje mezi sídly ostrůvkovitě roztroušenými na příhodných místech na pobřeží. Velmi častým jevem norské krajiny jsou také vodopády, kterých je tu opravdu velké množství. Norská příroda je jedinečná, jak se můžete přesvědčit, vyberete-li si některý poznávací zájezd do Norska.
Celé Norsko má rozlohu 323.878 km2. Tuto rozlohu ještě zvětšují ostrovy, které se nacházejí severně od Atlantiku. Jsou od pevniny oddělené mořem, ale jsou integrální součástí Norského království. Patří mezi ně především arktické Špicberky, které mají rozlohu 62.000 km2 a k Norsku byly připojeny roku 1920. Dále také Medvědí ostrov (neboli „Bjerneja“), který spolu se Špicberky vytváří správní jednotku Svalbard (neboli „Studené pobřeží“). Na území Svalbard žije pouze 2.756 obyvatel. Dále k Norsku od roku 1929 patří sopečný ostrov Janmajen, který má rozlohu 380 km2 a leží uprostřed Norského moře. Nachází se na něm nejvýznamnější norská meteorologická stanice. Další území patřící k Norsku jsou Lofoty, Vesteróly a další menší ostrovy.
Kontrastem ke krásnému moři jsou vysoké hory a pohoří, která zabírají přes 2/3 norského území. Díky nim je střední nadmořská výška země 490 m.n.m. Skandinávské pohoří není celistvý útvar, ale jakási soustava oblých hřbetů zvaných „Fjely“ a náhorních plošin, kterým se říká „Fjeldy“.Z nich často vyčnívají skalní útvary, kterým se říká „tinty“ nebo řetězce ostře modelovaných hrotů a hřebenů. Hory mezi sebou svírají hluboká údolí. Ty se vyznačují prudkými srázy, které mohou být až 1.500 m vysoké , jako např. ty v Romsdalu. Nejvyšších výšek dosahuje masív Jotunheimen („neboli Domov obrů“), jehož vrcholy sahají až do 2.400 m.n.m.Vysokohorské části kryje věčný led a sníh.
Lesy (převážně smrkové a borové) zaujímají asi ¼ celého území Norska. Těží se v nich velmi kvalitní dřevo, které bylo už ve středověku známým a významným vývozním artiklem.
Zemědělsky se využívají jen 3% z celého území a pěstují se zde hlavně obilniny – ječmen, oves a pšenice.
Už od nepaměti byl v Norsku hlavním zdrojem obživy rybolov, který ovlivnil charakter osídlení země, ale i povahu Norů. Tam, kde jsou u pobřeží spíše mělčiny a dostatek planktonu, směřují tahy ryb z oceánu. Jsou to zejména hejna tresek, sleďů, lososů a makrel. V těchto místech samozřejmě také vznikaly první rybářské vesnice, které se postupem času vyvinuly v přístavy. Dnes většinu úlovků zajišťuje tzv. „dálkový rybolov“, který se zasloužil o přímé zpracování masa zmražením, místo dřívějšího solení. Současná norská rybářská flotila má přes 17.000 motorových lodí a několik plovoucích továren na zpracování ryb. V dodávkách ryb zaujímá Norsko druhé místo v Evropě. Mimo ryb se loví také tuleni a velryby, ale tento lov je přísně regulován. Poznávací zájezdy do Norska pořádá hodně cestovních kanceláří, stačí si jen vybrat.
