Lillehammer
Město Lillehammer (25.000 obyvatel) se nachází 137 km severně od hlavního norského města Oslo. Leží v údolí řeky Lågen, na severním okraji jezera Mjøsa. V místech, kde začíná údolí Gudbrandsdalen. Je administrativním a obchodním centrem regionu Oppland. Město proslavily zimní olympijské hry pořádané v roce 1994. Až do té doby to bylo jen sportovní středisko s výbornými podmínkami pro lyžování a další outdoorové aktivity. Centrem města je ulice Storgata, kterou lemují dřevěné domky staré přibližně 150 let. Dále se zde nachází obrazová galerie, muzeum historických vozidel a umělecká výroba skla. Světoznámou památkou v Lillehmmeru je největší evropský historický skanzen s více než 100 objekty, z nichž mnoho je kompletně zařízených.
XVII. Zimní olympijské hry 1994
Bylo to pro všechny velké překvapení - málo známému norskému městu Lillehammer bylo přiřčeno pořádání Zimních olympijských her pro rok 1994. V celém Norsku tato zpráva vzbudila velký rozruch a radost. Avšak brzy přišlo vystřízlivění z prvotního nadšení a pro všechny vyvstala závažná otázka. Jak se městečko s dvaceti tisíci obyvateli, které nemá větší sportoviště ani letiště a leží zhruba na periferii Evropy, zhostí tak náročného úkolu, jakým je pořádání zimních olympijských her? Je možné vše včas připravit a kolik to vlastně bude stát? Norský parlament byl však velkorysý a vyhradil na hry značnou částku, aby tak zajistil ekonomickou základnu. Celkově byly na hry vynaloženy 2 miliardy norských korun. Všem bylo jasné, že Norsko nemůže konkurovat předchozím pořádajícím zemím, např. Francii, ve velkoleposti olympijských her. Takže pořadatelé vědomě kladli důraz na tradiční norské hodnoty, jako je soužití s přírodou. Tuto myšlenku měla podpořit i architektura plánovaných sportovních objektů a také stavební materiály. Objekty byly vystavěny převážně z kamene a dřeva, tedy surovin, kterými Norsko tradičně oplývá. Příkladem tohoto vztahu k přírodě je např. hokejová hala v Gjøviku, která byla vytvořena ve skále. Při její stavbě se ze skály odstřelilo 140.000 m3 kamene. Dnes je to největší hokejová hala svého druhu. Zimní olympijské hry v Lillehammeru nakonec vstoupily do dějin sportu. Olympiády se účastnilo 67 zemí světa a díky ní dnes město disponuje nadstandardním vybavením pro zimní sporty. V zimě je zde připraveno na 350km běžeckých tratí a mnoho sjezdovek. Městu vévodí velký skokanský můstek, který má 954 schodů.
Skanzen Maihaugen
Skanzen Maihaugen můžete blíže poznat, vyberete-li si některý poznávací zájezd do Norska. Byl založen v roce 1885 norským zubním lékařem Andersenem Sandvigem (1862 – 1950), který patří mezi největší osobnosti skandinávského muzejnictví. Andersen Sandvig vyrůstal v prostých poměrech, jeho otec živil rodinu rybolovem a měl malé hospodářství. On sám se nejprve vyučil zlatníkem, ale toto řemeslo opustil, když mu peněžní dar umožnil studovat stomatologii. Studoval nejprve v Oslo, poté v Berlíně a později se stal uznávaným odborníkem nejen v Norsku, ale i za hranicemi své země. V roce 1885 si otevřel zubařskou praxi v Lillehammeru. Zpočátku byl v širokém okolí jediným zubním lékařem s přenosnou šlapací vrtačkou, kterou vozil s sebou na svých vyjížďkách za pacienty. Brzy si všiml, že se lidé zbavují starých dřevěných věcí, které nahrazují novými keramickými a kovovými, a protože se mu staré věci líbily, rozhodl se, že je začne sbírat. Během krátké doby si vytvořil malou etnografickou sbírku, kterou od něj v roce 1904 odkoupilo místní sdružení občanů a instalovalo ji do svahu nad městem, který byl upraven jako park podle návrhů samotného Sandviga. Později se sem ze všech koutů údolí Gudbrandsdalu začaly svážet rozebrané objekty a muzeum se rychle rozrůstalo. Sandvig se stal řiditelem tohoto muzea, ale svoji zubařskou praxi neopustil, takže dál sbíral zkušenosti v obou oborech. Kromě toho stačil o svých sbírkách i o životě v Lillehammeru napsat několik pojednání. Za jeho služby státu mu byla udělena norským králem zlatá medaile za zásluhy, která se uděluje naprosto výjimečně. Zajímavostí je, že jeho nástupcem se stal v roce 1947 Sigurd Greek, který je otcem dnešního Norského velvyslance v Praze. V současné době je ve skanzenu více než 100 staveb, které jsou vybaveny asi 30.000 kusy lidového umění. Na ohrazených pastvinách je možné spatřit domácí zvířata a plodiny typické pro tehdejší hospodaření. Každou půl hodinu tu probíhají prohlídky ve světových jazycích. Poznávací zájezdy do Norska pořádá hodně cestovních kanceláří, stačí si jen vybrat.
